7 pilířů Tomáše Bati

7 pilířů Tomáše Bati

Tomáš Baťa zanechal celému světu příklad, jak by měl pracovat, přemýšlet a žít skutečný podnikatel. Jeho fabriky na konci 30. let minulého století zaměstnávali v Československu  42 tisíc lidí a každý rok prodávali více jak 100 000 párů bot do celého světa. Tento poměrně jednoduchý, nesmírně moudrý člověk, jehož hlavním vzděláním byla škola života, dokázal podnikatelsky překlenout všeobecně klesající poptávku za doby 1. světové války a následné hospodářské krize. Jak sám mnohokrát připomínal na to, aby se člověk stal úspěšným není bezpodmínečně potřebný vysokoškolský titul. Důležitá je ochota tvrdě pracovat, používat zdravý selský rozum a hlavne nikdy se nevzdávat.

Neříkej mi, že to nejde – řekni mi, že to neumíš – T. Baťa

Když v roce 1930 zahlcovala svět velká hospodářská krize, jeho výrobní linky produkovali 22 milionů párů bot. Když tato krize skončila, z jeho továrny vycházelo už 48 milionů párů. Jak to dokázal? František Trnka, jeden z členů jeho vrcholového managementu, na tuto otázku odpověděl takto: „Vyšel z krize poučený a posílený. Hlavně morálně“. Trnka poukazuje na Baťovo nadlidské úsilí, vytrvalost, pracovitost a nesmíme zapomenout na jeho schopnost podnikat a ochotu riskovat. Dnes vám přinášíme sedm pilířů, díky kterým se tento obuvník a velký vzor pro mnoho lidí Tomáš Baťa stal jedním z celosvětově známých a úspěšných podnikatelů.

Baťa

1. Měl touhu podnikat a být úspěšným.

Tomáš Baťa byl svým podnikáním a úspěchem přímo posedlý. Nehonil se za penězi, ale věřil svým vizím a tomu, co budoval. Jak by jeho hnacím motorem byli peníze, už dávno by to vzdal, protože i on sám se  nejednou ocitl na mizině. Za doby 1. světové války se nestáhl. Naopak vytěžil z ní. Podařilo se mu získat zakázku pro rakousko-uherskou armádu, a tak počet jeho zaměstnanců vzrostl ze 400 na 4000. Baťa byl dravý a naučil se rozpoznávat příležitosti v každé situaci. Dokonce i když svět sužovala válka.

2. Byl ochotný riskovat a nebát se.

Odvážným štěstí přeje a Baťa byl z těch, kteří se nebáli riskovat. Nevadilo mu, že ho považovali za blázna, když v roce 1922 z ničeho nic překvapil svoji konkurenci, když ze dne na den snížil cenu svého zboží na polovinu. Bylo po válce, rozmáhala se hospodářská krize a lidé neměli peníze na nákupy základních věcí, natož ještě bot. A Baťa si to velmi dobře propočítal a pochopil, že v takové situaci bude pro něho lepší v hrsti než holub na střeše. Samozřejmě něšlo o čistě nezištný a charitativní krok, protože ruku v ruce s ním přišlo i 40% snížení mezd jeho zaměstnancům, což bylo na tu dobu považováno za odvážný krok. Jeho lidé však tento počin nakonec, byť určitě ne s nadšením, akceptovali. Historik Zdeněk Pokluda ve svém díle Ze Zlína do světa píše: „Sleva se pro zákazníky stala magnetem a neprodejné zásoby za krátkou dobu zmizely. Za pět let každou druhou botu, kterou v Československu někdo nosil, vyrobili u Bati. “

3. Byl ochotný učit se od jiných.

Tomáš Baťa využíval každou příležitost, jak rozšířit svoji firmu. Jeho vzorem se stali americké firmy. Hlavně společnost Ford, ve které sám po určitý čas působil, a z které získané zkušenosti brzo aplikoval ve svém vlastním podnikání. Už za doby 1. světové války budoval obchodní síť po českých a moravských městech. Zároveň otvíral další pobočky v zahraničí. V období krize v 30. letech, když všichni prodávali, on nakupoval. Skupoval konkurenční firmy v Třebíči, Nových Zámcích, Velkých Bošanech nebo v Krasicích.

4. Soběstačnost.

Baťa věděl, že pokud chce produkovat kvalitní výrobky, bude na to potřebovat spolehlivé a kvalitní dodavatele. Protože se nikdy nedokázal na svoje dodavatele uplně spolehnout, snažil se postupně vymanit ze svojí závislosti na nich. I tady využil svoji inspiraci od Henryho Forda, který takovou praxi využíval ve svém podnikání v Americe. Konkrétně to vypadalo asi takto: Baťa nakupoval velkostatky, díky čemuž mohl svým zaměstnancům nabídnout levné potraviny. Zároveň budoval vlastní elektrárny, vykupoval hektary lesů nebo uhelné doly. Gumárny, které vlastnil, vyráběly kromě kozaček i pneumatiky a plynové masky. Současně na svou expanzi do zahraničí využíval železnice, vodní průplav a dvě vlastní námořní lodě.

5. Expandoval do celého světa.

Baťa si uvědomoval, ža na to, aby překonal krizi, nemůže prodávat svoje výrobky jen v Československu, ale bude muset expandovat do zahraničí. První pokusy ale byly problematické. Baťův obchod brzdili celní bariéry nebo dokonce nagativní kampaň vůči jeho výrobkům. Ocenitelné je, že napříč tomu v letech 1929 až 1932 otevřel po celém světě 666 prodejen. Svoje pobočky měl hlavně v Asii a v Africe. Z důvodu šetření nákladů vybudoval postupně výrobní závody v Německu, Polsku, Švýcarsku, Francii, Indonésii, Singapuru, Holandsku a brzo i v Kanadě a Latinské Americe. Že to z expanzí do celého světa myslel vážně, svědčí i jeho úsměvný výrok:

Až obujeme celý svět, vyletíme raketou do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.

6. Modernizoval a neustále se díval dopředu.

Díky tomu, že svůj byznys neustále modernizoval a zdokonaloval, mohl Baťa mílovými kroky předběhnout svoji konkurenci. USA bylo stále jeho velkým vzorem. Aplikoval podle nich mnoho novinek a inovací, a to od špičkových technologií přes pásovou výrobu, práci založenou na výkonnosti, až po dokonalou organizaci Taylorových studií. Jeho provozy ve Zlíně byly elektrifikované, nakupoval do nich nejmodernější techniku​​, kterou si později vyráběl ve vlastních strojírnách. Baťa kladl velký důraz i na pracovní výkon svých manažerů a dělníků. Jak vzpomíná František Trnka:

Byl náročný v požadavcích, tvrdý v jejich dodržování, vylkorysý v odměňování a neúprosný v sankcích.

Byťův přísný režim byl někdy tak náročný, že stížnosti na něho se několikrát oběvili až v parlamentu. Na proti tomu za ním jeho zaměstnanci vždy stáli. Není se co divit, když jejich platy byly v meziválečném období u Bati o polovinu vyšší než jinde.

7. Měl hlubší hodnoty, jak jen vydělat miliony.

Baťa nebyl prioritně zaměřený na svůj osobní profit a zisk, ale vážil si i svých zaměstnanců, protože si uvědomoval, že i oni jsou zdrojem jeho úspěchu. Z toho důvodu pro ně neustále vymýšlel různé sociální programy. Stavěl pro ně rodinné domy, staral se o školy a podporoval charitu. Dokonce u něho našlo práco i více jak 200 tělesně postižených lidí. Díky němu se moravské město Zlín přeměnilo na moderní město s více jak 30 tisíci obyvateli. Zlíňané velmi rychle pochopili, že Tomáš Baťa je schopný a ochotný pro ně skutečně a upřímně žít, proto si ho zvolili za svého starostu.

Je úžasné vidět, jak dokázal jeden muž, který si jako začínající obuvník sháněl své první zakázky pěšky, který se zpočátku musel vyrovnat s množstvím finančních dluhů, vybudovat takové obdivuhodné podnikatelské a zároveň i sociální humánní dílo. Jeho těžké začátky ho vyformovaly do správného tvaru a přivedli ho k zaslouženému úspěchu.

Baťa

V čem spočíval úspěch Tomáše Bati?

Ve svém životním díle zvítězil proto, že mu šlo o víc než jen o úspěch v obchodním a průmyslovém podnikání. Usiloval o vytvoření životního stylu člověka v průmyslové civilizaci, napsal 50 let po jeho smrti v kanadském exilu jeden z jeho mužů, Antonín Cekota.

Ohodnoťte