Měli nebo neměli bychom si dávat velké, drsné a odvážné cíle, u nichž úspěch zdaleka není jistý (minimálně ze začátku)? Já jsem vděčný za existenci lidí, kteří si dávají odvážné cíle. Moje země by jinak neexistovala. Ani moje město, rodina, naše počítače, Internet, moje snídaně, svátky a různé svobody a výhody, které si dnes mohu užívat. Řada lidí, kteří jsou mi blízcí, by byla mrtvá, kdyby neexistovaly lidé s “nerealistickými” cíli.
Osobně bych mnohem raději viděl více Winstonův Churchillův nebo Matek Terez nebo Stephenů Hawkingů, co tu jsou a snaží se, selhávají, než aby se nesnažil nikdo.
Pokud si dáte velký cíl, a neuspějete, něco se naučíte. Pokud si dáte velký cíl a uspějete, sklidíte úspěch a ještě se něco naučíte. Pokud si nedáte cíl vůbec, nic nezískáte a nic se nenaučíte. Na tomto procesu není nic, co by bylo nutně stresující nebo co by narušovalo váš vnitřní klid. Pro vytvoření takového stresu je nutné uvažovat určitým způsobem – bát se selhání (což je bohužel mnoho lidí naučených dělat). Pracovat na velkých cílech je jako hodit si kostkou – pokud padne sudé číslo, vyhrajete trošku a když liché, vyhrajete hodně. Pokud si nehodíte kostkou, nevyhrajete nic. To jsou podle mě výborné šance – sázka, kterou se vyplatí dělat často.
Druhá věc je, že většina lidí podceňuje, jaké cíle jsou pro ně “realistické”. Stává se, že někteří lidé přecení své schopnosti a spadnou přímo na ústa. Ale pokud se nikdy trošku nepřeceníte tím, že si dáte cíl, což je mimo vaše současné schopnosti, nikdy nebudete vědět, jaké jsou vaše skutečné schopnosti a nezískáte pro to cit. Nezmapujete vlastní hranice a riskujete tím, že strávíte celý život hluboko pod vašim potenciálem. A to je bohužel něco, co dělá většina lidí.
Optimální strategie pro investování do vašeho života bude obsahovat i selhání. Stejně tak, jako v investování peněz – pokud adaptujete strategii, což 100% zaručuje, že nikdy neztratíte peníze, bude to dlouhodobě optimální? Zdaleka ne. Ve skutečnosti nebudete moci investovat vůbec do ničeho, protože nic není skutečně bez rizika, nezískáte žádný úrok a už jen kvůli inflaci budete peníze ztrácet. Totéž se děje s vašim fyzickým tělem. Pokud nikdy nenamáháte své svaly za vaše současné schopnosti, tak nejenže si nezachováte současnou sílu a nebudete silnější, ale časem budete slabší a slabší.
A to samé se stává i lidem, co si nikdy nestanovily cíle, které jsou pro ně skutečnou výzvou. Časem mentálně zeslábnou a ztratí více a více svých schopností.
Zamyslete se zpětně na chvíli nad svým životem a vzpomeňte si na chvíle, kdy jste šli do skutečné výzvy (ať už jste uspěli nebo ne). Jací byste byli dnes, kdybyste nikdy nezískali tyto zkušenosti? Byli byste silnější nebo slabší?
Dát si cíl a selhat při pokusu o jeho dosažení by se nemělo brát jako nějaká strašná věc, které bychom se měli za každou cenu vyhnout. V posilování je selhání cílem tréninku. Dosažení bodu, ve kterém selžete, je to, co vás nakonec posílí. Vzpěrač nenaříká nad tím, když narazí na svůj limit a nerozhodne se navždy zůstat s 5-kilovou činkou, protože 50-kilová je prostě těžká. To by byla hloupost. A stejně tak vy neplačte nad vlastními neúspěchy v životě, když narazíte na jednu z těch činek, u kterých se zdá, že ji nemůžete zvednout. Jednoduše udělejte krok zpět, usilujte o trošku lehčí činku a nakonec budete dostatečně silný zvednout i tu těžkou. Nedělejte závěry, když momentálně nemůžete zvednout těžkou činku (nebo dosáhnout těžký cíl), tak ji nebudete moci zvednout nikdy nebo že je celý tento proces stresující a plný zklamání. Naučte se milovat ten proces samotný.